Šípková 2012 a jak jsme volili presidenta

KANEC SE ŠÍPKOVOU OMÁČKOU

Suroviny: 600 g kančí plece nebo kýty, 100 g slaniny, 2 mrkve, 1 petržel, 1/2 středního celeru, cibule, 200 ml červeného suchého vína, 150 g čerstvých šípků, 150 ml velmi silného šípkového čaje, celý pepř, nové koření, bobkový list, jalovec, špetka tymiánu, 1 lžíce oleje, 1 lžíce másla, 2 dl vývaru, sůl, hladká mouka, podle chuti event. hřebíček, cukr, citronová šťáva

Postup přípravy: Kančí maso je třeba den předem naložit. Nejlépe jen polít rozpuštěným máslem, přidat koření a nechat v chladu přes noc odležet.

Šípky zbavíme stopek a okvětí. Rozpůlíme je, odstraníme jádřince i s chloupky a důkladně promyjeme studenou vodou. Potom je uvaříme ve vodě doměkka. Nakonec šípky rozmixujeme na protlak.

Druhý den kančí prošpikujeme, osolíme, opečeme v pekáči na zbytku slaniny a na oleji s máslem. Maso odložíme stranou a na tuku opečeme nakrájenou zeleninu a koření. Z másla a hladké mouky uděláme jíšku, zředíme ji vývarem a vmícháme šípkový protlak. Podle chuti osolíme a osladíme a za stálého míchání přivedeme k varu. Po té přelijeme do pekáče, vrátíme maso, podlijeme vínem a čajem, přidáme hřebíček, citronovou šťávu a nastrouhanou kůru, přikryjeme a pečeme v troubě doměkka. Během pečení, je-li potřeba, podléváme vývarem nebo vodou. Naopak potřebujeme-li omáčku zahustit, přidáme další protlak. Nakonec omáčku dochutíme a propasírujme nebo rozmixujeme.

– – –

Ke kančímu tak získáme lahodnou sametovou omáčku, podáváme s knedlíkem. Anebo – a to je mnohem lepší řešení – si zajedeme ke společné konzumaci k Hubertovi do Hlinska, neboť lahodný samet je v podání Josef Linharta vyhlášený široko daleko, ba co víc, nejlahodnější v celé střední Evropě. Podle současné míry poznání pochopitelně…

Slovo dalo slovo a v rámci předstartovní přípravy náležitě vyhladovělí jsme se sešli k likvidaci většího množství porcí šípkové v sobotu 15. prosince 2012 v rámci setkání u příležitosti ukončení sezóny 2012, neboť jak říká klasik, ejhle adventu již nakrátku a blízko, blizoučko Štědrý den, takže letos už nejspíš nevyjedeme ani sami, ani společně.

Pohříchu program večera byl poněkud jednotvárný. Jídlo a chlast, chlast a jídlo. V rámci objektivity je ovšem třeba přiznat, že část večera jsme při odpočinku mezi jednotlivými chody strávili promítáním obrázků z letní opičí expedice do Rumunska, které se několik z přítomných opičanů osobně zúčastnilo. Ti si ovšem vzájemně připomínali svoje postřehy a zážitky a nezúčastnění jaksi byli tak trochu mimo. Nicméně obrázky to byly zajímavé. A barevné!

VOLBA PRESIDENTA

Výsledky volbyPresidentská standartaDr. Petr Komárek - president planety opicV mezidobí, než byla připravena večeře a promítání, jsme si udělali malou generálku volby presidenta. Na rozdíl od té ostré za měsíc nebyli přítomní voliči omezeni jenom devíti kandidáty registrovanými pro první kolo, ale mohli vybírat zcela volně. Svoboda je krásná věc, jak je ovšem dlouhodobě patrné, Češi by k ní potřebovali návod k použití a pokud jej nemají, výsledky vypadají podle toho. Což se beze zbytku potvrdilo i tentokrát: Z devatenácti odevzdaných hlasovacích lístků jeden nebyl platný, po jednom hlase pak dostali Cimrman, Drákula, “Já”, Kájínek, Kníže, Leloň, Okamura, Tamagoči, Weigel a taky šípková omáčka, shodně po dvou hlasech obdrželi extrémisté Franz a Baky a z celého klání vyšel jako vítěz Petr Komárek, jehož preferovali čtyři voliči. Ke své velké radosti tak získal hrdý titul President planety opic pro rok 2013 a láhev prohibiční Hegerovice, jež se posléze ve srovnání s Tatíkovou originální Škarkovicí ukázala býti šíleným patokem. I přesto padla za vlast.

My ovšem ne, proto zase za rok…

* * * * *
15. 12. 2012 - Ukončení sezóny U Huberta v Hlinsku

Lahodnou sametovou omáčku podáváme s knedlíkem. Anebo – a to je mnohem lepší řešení – si zajedeme ke společné konzumaci k Hubertovi do Hlinska, neboť lahodný samet je v podání Josef Linharta vyhlášený široko daleko, ba co víc, nejlahodnější v celé střední Evropě. Podle současné míry poznání pochopitelně…

66 fotografií

Autor: Baky

"Necitlivě jsem vzal za plyn, motorka se postavila na zadní, setřásla mě a po zadním odfrčela do kukuřice. První zkušenost s velkou motorkou. Byla to taková ta podomácku slepená kroska pro drandění po poli a psal se rok 1972. Klukoviny se časem přehouply do závislosti a od té doby mě přes všechny životní peripetie nějaký šílený jednostopý motorový stroj vždy provází."
Příspěvek byl publikován v rubrice Kronika se štítky , , . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

Napsat komentář